Co na plat, v parném létě máte na výběr mezi dvěma možnostmi: buď se budete grilovat v dlouhých nohavicích, anebo zahodíte úzkosti plynoucí z nedokonalostí vašich nohou a zkrátíte délku na úroveň pánských kraťasů. Musím se přiznat, že osobně mnohokrát čekám až do nejzazšího bodu, kdy je vedro nesnesitelné, protože mám zkrátka dojem, že pokud mi rodiče předali nějaké ty geny příjemného vzhledu, do nohou se ty mršky rozhodně nedostaly. Kraťasů ale vlastním překvapivě dost a hned Vám povím, z jakého důvodu. Šmik šmik recyklaceNení to tak složité. Prostě střihám, střihám a střihám. Vlastně to začalo naprosto spontánním rozhodnutím. Ne, že bych kraťasy nenosil jako dítě. Pokud se podíváte sem, dočtete se, že by to z hlediska etikety bylo přípustné, i kdybych se býval narodil jako šlechtic. Ale znáte to, s přicházející pubertou přichází i mindráky a já se snažil své nedokonalé nohy před zraky ostatních skrývat. Kdysi jsem jel s přáteli na výlet, zrovna v den, kdy byl fakt hrozný pařák, nevydržel jsem to a po přesednutí z vlaku do vlaku (klimatizace nehrozila), jsem prostě ty nohavice ustřihl a následně se na vlakovém WC do recyklovaného kusu šatníku oblékl. Moje spontánní rozhodnutí provedené stejně spontánně koupenými nůžkami z papírnictví poblíž nádraží sklidilo úspěch, kamarádi byli pobaveni a já možná právě proto zapomněl, že nemám zrovna nožky jak laňka. Od té doby jsem si koupil vyloženě krátké kalhoty snad jednou, když jsem potřeboval nějaký formálněji laděný kousek na jednu garden party. Vzhledem k tomu, že nejsem šlechtic a je mi už přes osm let, nepovažuju krátké kalhoty za možnost přípustnou na večeři v lepší restauraci, nedej bože do divadla. Ještě jsem to mohl udělat takhle, ale nejsem pro změnu ani dospělý skotský šlechtic, ani francouzský školák ani řidič. Znáte to. I když si chcete vypiplat svůj šatník k dokonalosti, není od věci recyklovat starší kousky. Divokých nájezdů na sekáče už jsem si užil dost, ustřihnout kalhoty, které už mě nebaví či mají díru pod koleny, mi ale líto není. Dokonce mě to tak nějak ekologicky i lidsky hřeje u srdíčka. Taky jsem spokojený s tím, že jsem si vlastně na první dobrou nekoupil něco, co mi nesluší. Ne, jsou to sice krátké kalhoty, ale není mi v nich horko a koneckonců jsem je ustřihl tak nějak z nutnosti. I já procházím vývojem.Musím ale říct, že jsem nedávno projížděl nějaké katalogy a blogy, a rozhodl jsem se, že se nějakým způsobem dostanu k určitým volnějším kalhotám. Abyste rozuměli, volné kalhoty moc nenosím. Mám z nich většinou takový neudržovaný, pytlovitý dojem. No a ty ustřihnu na bermuda shorts, popřípadě udělám výjimku a zrovna nějaké bermudy zakoupím. Proč jsem vlastně tak specifický v tom názvu? Divili byste se, kolik je druhů šortek. Některé střihy bych si nedokázal představit ani v nejdivočejších snech. A u některých názvů nedokážu pochopit, proč se používají k označení střihů, které mají být různé, když já ani po detailním rozhovoru velké rozdíly nevidím. Budu o tom muset hodit řeč se švadlenou. Pokud si chcete udělat představu a přemýšlet se mnou třeba v komentářích, mrkněte třeba na anglickou wiki.
Bermudy mi zkrátka připadají jako univerzální kousek, který tou svou volností vykompenzuje moje objemnější lýtka, a navíc snese elegantnější i rozvolněnější vršek. Stejně mi začíná připadat, že je mi to s přibývajícími roky čím dál víc jedno a také jsem asi zjistil, že jsem za dobu své existence svýma nohama až na jednoho potenciálního partnera pravděpodobně nikoho nepobouřil. Takže až se jednou vyfotím v „lederhosen“, budeme se moci shodnout na tom, že jsem dosáhl naprosté jednoty se sebou samým a nikdy už neutratím ani korunu za hodinu jógy spojenou s meditací. Comments are closed.
|
|